Meze lidstva

Pravěký anejsvětějšíkdyž svou rukou klidnouz rachotících mrakůpalčivé bleskyrozsévá po zemi,líbám já dolnílem tvého šatuv oddaných prsoudětinná Hrůzo.

S bohy ať nikdyměřiť se nechcenižádný člověk.Stoupali vzhůru,dosáhnelihlavou do hvězd,nemůže si o nicopříti patya jest pak hříčkoumrakův a větrův.

Stojíli pevnýmimorkovatými nohamina dobře založené,trvalé zemi:nestačí na to,přirovnati setřeba jen z dubuanebo k révě.

Čím že se lišíbozi a lidé?Před oněmi žemnoho vln plynea věčném proudu:nás vlna zvedá,nás vlna hltá,my v ní zapadáme.

Uzounký kroužekomezuje náš život,pokolení všakřadí se trvalena jsoucnostinekonečný řetěz.