Moje bohyně

Které nesmrtelné,náleží nejvyšší pocta?Nepřu se s nikým,ale já dám jipovždy pohyblivé,povždy novépodivuhodné dceře Jovišově,jeho mazlíčkovi,Obraznosti.

Vždyť ji jen samouzúčastnil všechněchvrtochů, jakýchjenom sám soběpozůstavil.Vždy se mu líbítřeštilka tato.

Ověnčena růžemis lodyhou lilijovoupo kvetoucí ni ve chodíc,ptactvu letnímu velíc,lehkoživnou rosuna způsob včelkyze květů ssajlc;nebo s vlajícími vlasys pohledem chmurnýmve vichru sténajícokolo skal;v tisícerých barváchjako jitro a večerustavičnou proměnoujako tvářnosť měsícena smrtelníka shlížejíc.

Oslavujme otcestarého, vznešeného!Který tak krásnounevadnoucí choťčlověku smrtelníkupřidružit ráčil.

Nebo jen s náminavždy ji spojilnebeským svazkem,řka, že nás nikdyv radosti, v bídějako choť věrnáopustiť nesmí.

Všechna ta jináubohá pokoleníživé a dětmipožehnané zeměžijí a pijíz požitků kalných,v bolestech rmutnýchokamžitéhoobmezeného života,shrbena pod jhemničící nouze.

Nám však — těšme se —popřál své nejobratnější,vyhýčkané dcery.Buďte k ní přívětivíjako k milence,nechtě jí v domě,důstojnosť paní.Dbejte, by starátchyně Moudrosťdušince něžnéneublížila.

Znám však též jejístarší, vážnější sestru,tichou svou přítelkyni:Ó kéž by tatoaž se světlem životaodvrátila se ode mne,šlechetná povzbuzovatelkautěšitelka, Naděje!