Na měsíc

Plníš opět důl i keřleskem mlhavým,i v mou mysl kane šeřtichým jasem tvým.

Přívětivě, ač jsi bled,svítíš ku mým zdem,vlídně jako druha hlednad mým osudem.

Každý dozvuk slyším kolo dobrém i zlém,míjím radosť, míjím bolna ústraní svém.

Teč jen dále toku řek!v smutku já teď dlím;zmizel žert i polibeki ta věrnost s ním.

Však já přece jednou mělco tak vzácno je všem nám,že i teď si na svůj želtoho vzpomínám.

Šum jen řeko, v důl se sveď,lej se, lej a spěj,šum a mému zpěvu teďhudby dodávej!

I když z tebe noční tmouvalný hlučí vztek,i když neseš vlnku svoukolem poupátek.

Blah kdo sebe, buď jak buď,před zlým světem skryl,druha tiskl na svou hruďa s ním pocítil,

co se dosud lidem všemzdálo mlhou jen,a co hrudi bludištěmtáhne jako sen.