O spanilém kvítku

Hrabě.Znám jedno kvítko spanilé,má touha za ním letí;šel bych ho hledat na míle,tu však jsem u zajetí.A málo mne to nebolí;neb míval jsem je v okolí,když byl jsem na svobodě.

Zde z hradu, který ze skal ční,mé oko po něm slídí,však marně s patra věže zří,jej přec se nedopídí,kdo přiblíží jej ke mně,ten srdcem pohne ve mně,ať rytíř nebo sluha.

Růže.Já kvetu krásně, slyším tězde pozpod tvojí mříže.Oč, že ty statný, jenom mněsi přeješ býti blíže!Ty, který duchem vynikáš,všech květů kněžce jistě dáši vládu nad svým srdcem.

Hrabě.Tvůj nach se věru krásně stkvív tvém svěžím svrchním šatě;a nadto děvče tebe ctíi při stkvostech a zlatě.I kráska získá věncem tvým,však přece nejsi kvítkem tím,jež má mou poctu tichou.

Lilie.Jest růže pyšná, v poupětijiž do vrchu se tlačí;však milenému děvčetikvět lilijový stačí.Kdo bez úhony jako jáa kdo je čist, ten přednosť dámně bílé před jinými.

Hrabě.Jsem sice čist a také jsem,jak myslím, bez vši vady;však připoutaný k těmto zdemsám sužuju se tady.Ty ušlechtilý útvar máš,jak cudná panna vypadáš,přec však vím o milejším.

Karafiát.Já karafiát měnivýjsem poctěn touto řečí,vždyť strážce tvůj, muž šedivý,dbá o mne vší svou pečí.Ve krásném kruhu lístků dosť,a pak ta vonná líbeznosťa všech sto vzácných barev.

Hrabě.Má karafiát pěkný květa zahradník mu přeje:hned staví jej na světla vznět,hned před slunkem jej kreje;však to, co mírní zde můj stesk,to není vzácný, řídký lesk,jest to jen tiché kvítko.

Fialka.Já stojím v křoví, stranou cesta nenadělám řečí,však teď, když k tomu chvíle jest,snad promluviť mi svědčí.Jsemli já tou, o níž zde díš,jak ráda bych ti dechla blížsvou všecku milou vůni.

Hrabě.Buď fialince všechna čest,je skromná, pěkně voní,mně však teď více třeba jest,kdy žal mou šíji kloní.Již přiznávám se k vůli vám,že na těch skalách, jak je znám,můj kvítek nikde není.

Tam, kde se potok zatáčí,tam věrná žena chodí,a vzdychá, trvá ve pláči:Ach! kdo ho vysvobodí!Jak modré kvítko povznesea název jeho pronese,já cítím to zde v dáli.

Vždyť působívá blaživěmoc velká lásky věrné.Mne udržela na živě,i zde v té věži černé.Když už mi stydne hruď i ret,já vzpomenu si na ten květa život se mi vrací.