Touha

Co to mám v srdci?Co je to jen?Vyhání mne toz komnaty ven?Oblaky táhnouu skalních čel!Hned bych já s nimido světa šel!

Havranův hejnohoupá se k nám;já se k nim vznesu,já se k nim dám.Přelétnu hory,budovy měst,budu se dívať,ona kde jest.

Sotva ji spatřiv,již jsem se snes’,zpěvavé ptáčev listnatý les.Naslouchá, stojívábný má zjev;„jaký mně pěknývěnuje zpěv!“

Zapadá slunce,zlatíc hor lem;dumavá kráskanedí: kde jsem?Dolů ji vedetočivý tok,temno se kladepřed její krok.

V tom stal se ze mnehvězdičky svit.„Jaký to blízkýlahodný kmit?“Vida, že vítášjasnotu mou:padám ti k nohámbytostí svou.