Voditelky Mus

V zimních nocích nekonečnýchsvolával jsem milé Musy:dlouho bylo do svítání,nechtělo se rozednívať.Přineste mně v pravou chvílilampy zbožné osvětlení,aby za Auroru, Phoebapilnost moji oživila.Nechaly mne spáť a ležeťpřidušeně, nevesele.Po každinkém pozdním ránumíval jsem sen neprospěšný:

Hned jak jaro zavítalo,promluvil jsem ku slavíkům:Tlucte, milí slavíkové,tlucte časně pod mým oknem,zapuďte můj tvrdý spánekpoutající tělo mladé.Ale tito láskyplnípěvci pěli po noc celoupod mým oknem sladké písně,udržely smysly v bdění,probudili něžné touhy,v ňadrech nově dojímaných.A tak noc mi uplynula,Aurora mne nevzbudila,ba, mne vzbudil až den bílý.

Konečně pak přišlo léto.V nejrannějším zasvitnutírušila můj milý spánekmoucha záhy v letu čilá.Neodbytně vracívá se,i když polo procitnuvšínevrle ji zapuzuje,vábí sestry neodbytné,nakonec pak z mojich víčekuniká můj milý spánek.Já pak, hbitě skočiv s lože,hledám Mus svých oblíbenýchv stínu háje bukového,kdež mne vlídně vítávají;tomu hmyzu dotěrnémuděkuji chvil mnoho zlatých.Proto buďte dolízalkyod básníka velebeny,jak Mus pravé voditelky.