Zpěv Mahometův

Hle, jak běžískalní pramen svěží,jasný jako hvězdy hled;nad oblakyživili jej v mládí,skalní duchovév úskalí, v houští.

S oblak se spouštíjinošsky jarýna horský hřbeta zase zpětk nebi se vznáší.

Na povrchu za pestrýmioblázky se honí,pak se vypnuv po vůdcovskustrhl zdroje spříbuzněnésvojím směrem.Na údolí u stop jehorodí se kvítí;jeho dechemžije louka.

Nezdrží ho stinné loubíani květy,jež mu boky objímají,sladce po něm pokukují;on se žene na rovinuhadovitě.

Potůčky sepojí k němu. A již vcházína rovinu stříbrostkvělý,rovina pak jím se stkvěje,reky, jež se plání vlekou,potoky, jež od bor tekou,vítají ho slovem bratře.Bratře, vezmi bratry s sebouku starému otci svému,ku věčnému oceánu,jehož náruč otevřenáčeká na nás,náruč, která neobejmenikdy všech, již po něm touží;zlhcujeť nás v pusté pouštilačný písek, slunce ssajez naší krve; pahorek násstaví v rybník! Nuže bratře,vezmi bratry od roviny,vezmi bratry od hor skalníchs sebou k otci!

Pojďte všichni! —Teď si stoupávznešeněji; neboť nesepána celé pokolení!A svou hlučnou veleslávouzemi dává jména; městapovstávají při něm.Bez ustání v před se valíod věží, jež žhavě planou,od paláců postavenýchza vděk jeho plné síle.

Domy z cedru nese Atlasna ramenou obrovských,šustem, šumem nad ním vějetisíc vlajek na povětří,svědkův jeho vznešenosti.

A tak nese rozhučelýsvoje bratry, svoje stkvosty,svoje děti toužícímuzploditeli do náručí.