Polibku

Ó dítě lásky, nad něž není,ó rci, proč prcháš v okamženíó polibku, tak v ráz a hned,než užil tebe ret?

Však jdi, proč vzdychám, co se chvějia na rety se dívám jejíi na měsíc, jenž v růžích plá,tam tisíc zrovna takých zrá.