Muchomůrka

„Půjdeme dítě dnesv panský les;myslivec nám dovolilv zeleném doubísbírat houby;Bůh je chudým udělil.“

Dí dcerušce vdova.Dítě zaplesáslyšíc její slova;poprvé jde do lesa.

Tam jí ukazuje matkahřiby, smrže a kuřátka,houby chutné a zdravéhnědé, žluté, bělavé.

S matkou spolu dítě hledá,a hned muchomůrku zvedá.„Hle, matičko, houba takrásná je, kropenatá!“

Zvolá dítě potěšené;matka praví nezkušené:„Šálí tebe pěkná tvář,houba ta — jedovatálíčený je lhář.“