Povodeň na moravském poli roku 1830

Byla zima tuhaa nehoda druhá:mnoho sněhu napadlo,smutné na jaře divadlo!Na horách ledovitýchsluncem a deštěm roztál sníh.Potoky zrůstaly v široké řeky,kol sebe vydaly divoké jeky,doly a lučiny zatopily,roviny v jezera proměnily.Proudem se valil Dunaj k městu;ledy se stavěly proudům v cestu.Domy jak ostrovy z potopy strměly,ubozí lidé o pomoc úpěli.Těžké je se živlem potýkání!tu ledu vír, tam proudění vod:jinde byl mělký k plavbě brod. —V nouzi této mimo nadáníjasný pán se vyskytnul,jako hvězda zasvitnul.Nedbaje na proud, na vodu,nedbaje na přívalné ledypomoc rozesýlal všady.těšil a poskytoval rady;a lid strachem a bídou bledýv pánu poznal arcivévoduFerdinanda dobrého,krále našeho.