Na hrotu meče

Kejklíře viděl jsemv cetkách harlekýna,světem s ním chodilabledá Kolombina.Plameny polykal,nože blýskající,a jehly vrážel sido vrásčitých lící,ve výši závratněpo provaze skákal,po sově houkat znal,skučel jako šakal,kol hlavy dítětenože metal v klidu,v zubech zved’ se zeměžidlí pyramidua vejce nosilna hrotu meče.Jak bědní kejklířiv zmatků plnou dobukáru svou vlečemeod kolébky k hrobu,ubozí kejklířiv cetkách harlekýna,v stopách nám Smrt chodí,bledá Kolombina.V strádání každý z nástáhnem’ svoji líchu —oh, život k pláči je,ale my jsme k smíchu!Co jen my kejklíři,co my všecko známe!: — svědomí výčitkyhladce polykáme,cynicky vylžemepřátelství i lásku,přetvářky nosímeTartufovu masku,kol sebe sobectvípavučiny snujem’a při tom zchytralenad víry poměrůpěkně balancujem’jako ta vejcena hrotu meče!