Pouť krkonošská

Pozdní večer. Dívky pilně předly,hoši v kolo k dívčinám si sedli;plamen z krbu smutně k tomu svítil.Pocestný uprostřed síně sedí,na něj každý poslouchaje hledí;mluvil takto; však i taktéž cítil:„Hojho, slyšte, kteří ještě bdíte,dobrý pozor na má slova dejte,neslýchané, nové věci zvíte!Však jak pravím, pilně poslouchejte,neb jak slova jenom vypustíte,nikdy víc mně neporozumíte.Vás však, kteří v kobku vaši tmavouvešli jste a v lůžku tichém spíte,nad jehožto křížek stkví se hlavou,neprobudiž smích náš ani lkání!Tmavou nocí nade vámi jenzavzni moje tiché noční přání:Dobrou noc! tichý sen!!! —“