Doma

Jih báchorkou se zjevil, pak mi zhas’a šlehl, vzňal se rudým ohněm zas —ba vyšlehl jak velké slunce rannía změnil v zpěv mé toužné vzpomínání…Buď pochválen ten milý, krásný jih! —

Zas útulně mne vítá drahá zem,zas doma, doma, v drahé vlasti jsem;zas háj i les mír do duše mi šumía žal můj uspává a vzdechy tlumí…Buď požehnán ten milý, krásný les!

Zde svrhlo srdce dumnou svoji tíža břečtanem v něm kypří radost již,a mysl znova zrozená se vznášívýš k nebesům a křídlem mraky plaší…Buď požehnán ten milý, krásný kraj! —

Zde zas má vlast, ten krásný světa díl,již v prsten hor Bůh perlou zasadil,a krásu sypala v ni jeho dlaň;ó Bože věčný, chraň ji, chraň ji, chraň;buď požehnána drahá moje vlast!