Babičce

Písniček je plnove tvé staré duši,jako z jara květůna té naší hruši.

Když své rety skláníšna rty svému hochu,babičko má zlatávlíbej mi jich trochu!

Babičko moje, cože pravíš,že jaro k tobě nechvátá?že cesta tvoje celým žitímje samým sněhem zaváta?

Babičko moje, na tvou hlavutéž vesna kvítí rozsela,vždyť hlava tvoje každým jaremrozkvétá vždy víc do běla.

Babičko moje, mladé jaroi tebe trochu rozjaří,vždyť na jaře jsi samý hovora smích ti skáče do tváří!