Dobrá víla

Říkávala matička má:„Když vychází měsíc bílý,scházejí se u studánekv kolo dobré, bledé víly;každý svoji vílu dobroumáme mezi nimi,ta nás chrání v žití celémkřídly obláčnými!“

Vyšel jsem já v noci letníke studánce tiché k lesu —měsíc bledý svítil s nebe,mušky zlaté z houště vřesu;chtěl jsem zříti svoji víludobrou kráčeť z chvoje,zřel jsem — tebe, matičko má,dobrá vílo moje!