Hvězdy

Na nebi hvězdičky různé se rojí,ach, kdo mi povíte, která je mojí?

Tamhle ta nad lesy, to bude ona,malá je, jako ta chudobka vonná!

Ó jen si schovávej tváře své zdobné,z tebe mi vytryskly mé písně drobné!

Písničky šeptá mi z té hvězdné říše,má ruka po ní je na papír píše.

Ty boží hvězdy na nebijsou oči andělů,ty září v nebes báni,když pomalu se sklánísny dětem ku čelu.

Jen dítě ve snu vidíi tváře zardělé;kdy s čela prchá spaní,malinkou zdvihá dlani:„Ó zůstaň, anděle!“

Vidíš tu hvězdu nad chatou,jak uvadlá je, tmavá?Tam v domku, v ruce matčiněrobátko dokonává.

Teď hvězda tiše, bolestněs blankytu dolů kane —ach, nelze dál zřít mateřina oči uplakané!