Kostelík

Kostelík nízký, stařičkýse bělá na stráni,dvě lípy, pravé stařenymu okna zaclání,a břečťan tmavě zelenýse vypjal nad vížky,kol zdí na rovy zapadlése kloní cipřišky.

Tak zticha hledí kostelíkse stráně v ten náš dol,na všechnu práci, lopotu,na všechno štěstí, bol,a tiše hledí kolem zdína rovů nízkých dav,kde dřímá tiše, tichouncejiž tolik drahých hlav.

Však z jara i náš kostelíkse zmladle vypíná,a v písni ptačí zajásáta mrtvá tišina:pak hřbitůvek se v zahrádkukvětnatou zaměnía spáči drazí pod zemíti spí tak blaženi!