Matce

Matičko má, duše moje,na tvé písně vzpomíná si,na tvé písně zlatokřídlé,plné kouzla, plné krásy.

Písně tvoje květnou řadouduší mojí táhnou, zvoní,jak ta svižná pěnkavicez jara u nás na jabloni.

Z písně tvojí v srdce chorévonný balsám klidu kane,strasti pudí z mladé hlavy,suší oko uplakané.

Ba vím, kdybych na vždy sklonilzmdlenou hlavu v temno rovu,tvoje píseň zlatokřídlávzbudila by srdce znovu.

Ty zlatá moje matičko,tak měkkounké máš tváře,jako ta stará matka zem,když omladne zas v jaře.

Srdce si v těle poskočía dušička se zjaří,když sprahlá ústa přitisknuk té měkké tvojí tváři.

Ku tváři, vláskům, na čeloi na ta očka drahá —pak v mladé hlavě rozkvítáta zlatá chvilka blaha.

Ach, již se tvá hlavička,matičko má, chýlí,v měkkých vlasech rozkvítášedin kvítek bílý.

A ta ruka předraházvolna, zvolna chladne,jen to zlaté srdéčkonikdy neuvadne!

Jest to tvoje srdéčkostále stejně žhoucí,to že láska mateřskáje tak vroucí, vroucí!

Matičko má, hlava stýskáa stesk mladé srdce tíží,ach, což se mé vlhké očipo tvé lásce naohlíží.

Ach, což se mé vlhké oči,matičko má, naplakaly,a to srdce natoužilopo tvém zlatém srdci v dáli.

Hlava stýská po tvé láscea stesk v mladých ňadrech mrazí —té tvé lásky dítě tvojenikde v světě nenachází.