Návrat

Oj náš milý domku bílý,jsem tu zas,blaho září v celé hrudi,v oku jas —je to u nás krás!

Však, můj bílý domku rodný,ty to víš,proto voláš na mne v dáli:„Poleť již,což pak netoužíš?“

Ó jak toužím, střecho milá,ví jen bůh,kdož mi více v světě podánad náš kruh,nad můj rodný luh?

Ještě dlouho, domku bílý,chmury plaš,jež mi v dáli čelo zkalí;domku náš,jenom ty mne znáš!