Pohřeb v lese

Umřelo kdys’ dítě lesa:lesníkova dcerka mladá;vlétla duše na nebesa,do lesa se smutek vkrádá.Každým jitrem přišla v houštínasypat pro srnce, laně…Dnes k nim zvěsti přišly raně:„Umřela dnes holubička,v nebi mají andělíčka!“

Pohřeb byl tak smutný tuze,průvod kráčel v hořkém pláčipo květnatém lesním luze…Přišli svižní lesní spáčikolouši a matky laně,zřely již, jak stuhly dlaně,jež byly tak dobrotivy…Byl to průvod smutný, tklivý —v pláči kráčel volným krokem,plný žalů, plný vzlyků…Na pokraji lesa stálikolouši a matky laněs dojemným a zvlhlým okem…

Zřel jsem, že jim v oku pálídémantová slza díků! —