Pomlázka

Bloudím lesem… Na pažitibledulenka v zvonky pryská,čtverák drozdík lesem hvízdá,že velkonoc již je blízká.Na mne čtverák také zahvizd’,zvěstuje mi smavou zkazku:„Zda se těšíš, starý hochu,na pomlázku, na pomlázku?“

Na pomlázku? Na pomlázku?…A sny luzné mysl hostí,k severu mě vede domůdo čarovné minulosti.A před duší znova zmladlourozmilý se obraz mihl,že jsem ráno o pomlázcepřed matičkou zlehka švihl.

Že matička usměvavámlčky sáhla po kapsáři —krasličku jsem cítil v rucea polibek vroucí v tváři.Ach, což jsme se děti maléna pomlázku natěšily,ach, což jsme my děti maléo pomlázce dlouho snily.

Po letech ty sníčky mladérůže vsely v bledou líci —oj, však já si zase přijdumatičko má, pro kraslici!Vždyť já ještě v srdci nosímtu svou vonnou dětskou lásku,přijdu, přijdu, matičko má,v rodný domek na pomlázku!