Pomněnky

U rybníčka v koutkuv zádumčivém sítíblankytovým očkempomněnečka svítí.

Očko jak to nebe,jež se nad ním klene —kdož se na to kvítkov světě rozpomene?…

Což těch kvítků sirýchmnoho v světě vzkvítá,že je lidská hlavanikdy nespočítá!

Tatíčka a matkumají nad hvězdami,opuštěny bloudína tom světě samy.

Sotva hlavu skloníněkde ve přístěnku —sirotka když vidím,myslím na pomněnku.