Sněžka

Stará naše Sněžkajako obr němýdolů vážně hledípo té české zemi;staré čelo chmouří,až to kvílí, bouřídole haluzemi.

A já stoupal na nichladným letním ránem,na čele jsem obrusedl rozvětraném;smích mi běhal tváří:„Kamarádi staří,jsem „vysokým“ pánem!“