U kamen

Já také býval drobný hoch,ó ještě dětství cítím,ještě mě těší každý ptáka všecko voní kvítím;sedávám ještě u kamenpři starém kolovratě,kde přede naše babička —a v srdci vždy je zlatě.

Ó, jaký div, má babičkaty staré zkazky umí,z nich každá srdcem zachvěje,jen kdo jí porozumí…Kdo rozumí, ten častokrátsi krůpěj setře s řasya zemi Českou čarovnoudo srdce ukládá si.

A říká naše babička:„Je to jen rozum starý,však tuhle zemi ničilyjen vlastních dětí sváry;a nikdy blaho nezkvetev tom našem koutku zlatém,dokud Čech Čechu nebudeupřímným dobrým bratem!“