V mé domovině

Rodiště mé je zavitov zelené ratolístky,chaloupka jedna na druhéa srdce v nich tak blízky.

Váže je snaha jediná,jediná čistá láska,a všemi stejně zachvíváteskná, či smavá zkazka.

Z chaloupek s písní den co denradosť a štěstí vane,zde zřídka srdce truchlivoa oči uplakané.

Vždyť žal sem zřídka zavítá,zastaví se jen v mále,v okénko drobné nahlédnea již zas letí dále.

To jen, když bratr, sestřičkahlavičku v rakev skloní —pak teskní ve všech chaloupkácha zapláčí si pro ni.

Nad čerstvým rovem šeptají:„Nuž dřímej — drahá hlavo…“čerstvý rov travou zarůstáa v chaloupkách zas smavo.

Ba nikdy si mé srdéčkov domově nezasteskne,v hlavičce štěstí rozkvítá,v očku se blaho leskne.

A to že všecky chaloupkyi srdce jsou si blízky,a láska že v nich zbujelajako ty ratolístky.