Zimní večer

Já mnohou chovám pomněnkuna české domky klidné —Ó zimní večer na venkutak někde v síňce bídné!

Kouteček věru nevelký,zeď ku zdi jen se tlačí,však děti jako křepelky —těm hnízdo malé stačí.

Otcova ruka znavenáu kamen louče robí —i jeho líce zkalenáse večer jasem zdobí.

U kolovrátku matičkas přeslice nitky souká,poslouchá, jak ta maličkátichounce písně brouká.

Jak švitoří to, hovoří,jsou děcké srnky čarné —ó v těchhle domách v podhořípohádka nesestárne.

Tam štěstí kvete dost a dost,ty děti stačí věruchudákům vždycky pro radost —ó těžko líčit péru!

Ó těžko líčit, věřte mi,ta srdce chudých měkká,před těmi jenom na zemimá píseň zbožně kleká!