Pan profesor

Jizbu má jen mládenecky prostou,v každém koutě haldu tlustých knih,vedle myrty v okně bujně rostoucelé trsy růží měsíčních;na zdi staré obraz jeden visí,pavoučiskem síťka utkanázávojem svým na něm cloní rysyvelikého otce Jungmanna.

U stolečku nad knihami bádáprofesor již na třicátý rok;sníh mu zvolna do kadeří padá,líce zvadá, uklání se bok,jen to srdce ještě buší mladé,ač mu dávno bouře zaválychvíle snů, kdy v bezu na zahraděLence líbal rtíků korály.

Žije nyní jen té mladé chase,které loňská moudrosť předivnou,jíž však srdce při velebné krásečeských veršů spíše oživnou,nežli řadou pravidel a vzorů,dle nichž krása prý je ulita;víc než obsah žuly, ruly, svoruzvěsť ji teší, jak žil Husita.

Zná ty mladé českých synů hlavy,ví, že stačí jiskra pramalá,aby v plamen lásky k vlasti žhavýmysl jejich jará zaplála;vroucím slovem do těch duší dmýchá,na postupu — což mu záleží?Žití jeho radosť všecka, pýchapatří jí, té české mládeži!

Sotva práznin klidné přijdou doby,širák starý na skráň posadí,chytne hůl, již obr Žižka zdobí,a již kluše jako za mládídál a dál v ty kraje naše lepé,v luhy plné nejdivnějších krás,a to srdce radostně mu tepea z těch očí štěstí září, jas.

S každou tetkou zastaví se v poli,na paloučku sedá u dětí,ve vsi na táč zajde do stodoly,kde dav mlatek ryčně repetí,váží cestu přěs hrudové lánytam, kde pasák jaře haleká,dívčí šátek pestře květovanýpřivábí ho k sobě z daleka.

Jsou již známy dlouhé jeho šosy,jež se za ním vlní po vánku,i ta bláhovosť, že snažně prosíza jedinou všude zpěvánku,jakých mnoho z hrdel jejich pukána pastvišti, v poli na líše,a že stará, třesoucí se rukav listy žluté všecko zapíše.

V dalný jih když tažní letí ptáci,babí léto padá na kvítí,ze své toulky k domovu se vrací.Ó, co potom teprv procítí,když ty skvosty nasbírané řadí!Nad čelem jak vanul by mu šumkřídel měkkých zlaceného mládí,jimiž letět chtěl až k nebesům,

Povzdech lásky časně zakopané,ten dech mrtvý zvadlé naděje,vůně, která z nivy české vane,když se květem jara oděje,nářek trpký utýraných skrání,který srdce citná probodá,potom jako klidné oddýchánípředrahého jeho národa!