Naší mládeži!

Děti naše, druže mladáv luzné zemi Libušině,přijměte zde prosté řádkyupřímného kamaráda,které letí z mojí sínědo měst hlučných, v nízké chatky.

Mládí zdobí vaše líce,oko jasné hvězdou plane,v srdcích sídlí pěnkavicea ty znají písní, pane,z českých luhů, šumných borů,každá skrývá srdce kusy,v oči staré vábí zoru,staří — spolu pěti musí!

Jenom pějte, drahé děti,jako z jara pějou ptáci,když se v husté řásně snětí —v rodný koutek — svižni vrací.Otevřte jen staré deskyu kroniky — oj, tam stojí,od věků že národ českývšecko složil v písni svojí:radosti a všecky trudy,zlaté štěstí, lásku velkoupro ty drahé rodné luhyvypověděl jarou pělkou.

Znáš tu lásku, české děcko?Péro mé ti nevypoví,předkové jak všecko, všeckoza rodinné dali krovy,za matičku Prahu zlatou,Vltavinu lesklou stuhu,za Blaníka hloubi svatou,za vši krásu českých luhů!

Lásku k vlasti v srdci noste,a s ní lásku k české knize!Česká kniha předkům bylanade zlato zářné, ryzé;z ní se rodí pravá síla,z ní nám nová sláva vzroste!

Jen ty lásky v srdci noste,blaze bude v rodné zemi:jaro věčné s květy všemi,sletí v naše domky prosté,mateřštiny sladké zvukyzníti budou v plné kráse;starých reků mocné plukyusmějí se v nebi zase,žehnati nám budou dolů;lípy šeptnou v předků hroby,že se rádi máme spolu,sláva že zem českou zdobí!