Pluh

Druhu starý Libušiných dětí,příteli náš v žalu mrazných let,přijmi s chudé zpěvákovy snětiprostý bílý květ!Předků našich stále věrný skřítku,tebou štěstí slétlo v síňky chat.Ó, Čech dobrý klasů zlatých kytkunad meč ostrý vždycky míval rád!Dřevo svaté, při tobě v květ písnírozpučel se ňáder vřelý tluk,pestrých jako květy horských lukna podjaří, jež jim skráně třísní.Rádlo prosté, nad zoranou líchou,kdy čas hrůzy došel k poledni,slýchalo jsi jenom kletbu tichou,neboť slza vyschla poslední…

Na hrudách však za otcovským pluhemznova píseň zanotoval ret;nejdřív s bázní prolétla se luhem,hoj, juž bystře pustila se v letjako holub s prvou ratolestí…Zaletěla k nebi v Čechů velkých kruha tam řekl Bůh:„Zasluhuje také trošek toho štěstínárod, který tak miluje pluh!“