Babička

Babička nám stoná,smutna v lůžku leží,kořeníčka vonnásnáší vnučka svěží.

Z křenu lupeníčkonebo čerstvé, mladémateřino líčkona čelo ji klade.

Pro lék ještě novýna komoru letí:„Odvar heřmánkovýjistě pomůže ti!“

Kořeníčko žádnéještě nepomáhá,jako lípa vadnebabička nám drahá.

Volá dítě v bolutřaslavýma rtoma:Honem s lůžka dolů,zlatá babičko má!

„Tvoje malé roběumříti ti nedá,nezapadne v hroběhlavička tvá šedá!

Hlava má se schýlív lůžku na tvém místě,anděl smrti bílýomýlí se jistě!“

(Světozor 1887.)