Hodiny

Hodiny staré visí v jizbě mé,již v ní tak léta spolu žijeme.

Visely u nás doma před léty,jsou vzpomínky v nich čisté zaklety.

Mé oči dosud zůstávají tkvěttam, kde se na nich velký pestří květ.

A srdce s nimi ťuká poznovu,jak ťukávalo v chudém domovu.

Když v černé noci zlý mne budí sen,a v smutné ticho ony tepou jen,

tu srdce mého rozbouřený hlasjich tepem klidným konejší se zas.

Hned vytratí se snové děsícía cítím se zas v rodné světnici,

dech dvojích ňader slyším znavený,jak na srdcích by měly kameny - -

Páž náhle drahou cítím na šíji,jak blíž mne k sobě vroucně přivíjí.

A klid jak zvolna plyne v duši mou,jen tikot hodin vlídně zvučí tmou…

(1908)