Mrtvá babička

Babičku již máme v truhle -víčka stiskli na oči,ovili jí ruce ztuhlérůženečkem z klokočí.

Zdrceni jsme žalem uní,pláč nám oči zalívá -jenom jí kol retů trůníúsměv jako za živa.

Dcerka naše udivenababičce zří na líčka -snad si myslí: „Proč jen sténátatíček a mamička?

Sama bych si lehla takéve voňavé květiny,pod obrázky všelijaké -proč jen pláčou dětiny?“

(Světozor 1888.)