Na Bílé hoře

Na té Bílé hořesmutné okolí,až z divného hořesrdce zabolí.

Od té hory Bíléchladný táhne vanpřes daleké míledo všech českých stran.

Že kdys na té hoředupla kopyta,dosud po obořepůda rozryta.

Dupala tam v čelatvrdá podkova,aby zapomněladuše domova.

Dupala tam tělajako mrtvý brak,aby země celávyplakala zrak.

Tatínkové, mámyaby pro dětivytrhali samivšecko z paměti.

Z černé hlíny vanehorké krve dech -na své srdce zdranévlož ji, kdo jsi Čech.

Ve hrudi když není,ať je na hrudi,krev snad chladnou zpění,paměť probudí…

Světozor 1886.)