Na vyšehradských rovech

Co zlatých snů v té černé zašlo skále,co velkých činů, lásky neskonalé!

Co krve, potů, mozolů a žalujim kvetlo cestou na tajemnou skálu!

Klam, závist, výsměch vlastních bratří retemjim chlebem byly v boji mnohaletém.

Naději stálou, každou krůpěj v žiláchnám v oběť kladli v českých Thermopylách.

Když bloudíš u nich, zda též slyšíš zdola,jak srdce jejich vzhůru k tobě volá:

„Jdi, druhům zvěstuj mluvu našich kostí,že pro národ jsme padli z povinnosti!“

(Osvěta 1890.)