Otec a syn

Jak lepý kvítek na kolébce ležíhoch drobný, střežen mladou chůvou svojí;mlékový nádech s růžovým se pojía květně barví jeho líčka svěží.

Ta chůva zpívá: „Kéž tě Pánbůh střeží,a strážný anděl ve hlavách ti stojí -již usni, dítě, zamkni očko dvojí,sny ze zlata kéž hlavičkou ti běží!“

A tatík synkův na banketě hlásá:„My Němci jsme, zvuk barbarský nás dusí,jen v řeči naší pronás žije krása!“

Zde doma zpívá chůva od Šumavy -a usmívá se jeho synek rusý,jak česká píseň zní mu kolem hlavy…

(Světozor 1885.)