„Půlnoční“ na Karlšteině

Vánoční noc velká plula nad krajinou,Karlův Týn v ní vznášel stěnu léty sinou.

Tma v něm černá všude, do snů padly hlavy,v okénku jen jednom záblesk třepotavý.

Šedý plebán k nebi vroucně pne tam zory,Spasitel by shledl na ty české hory.

Aby shledl také v nivy na podhoří,kde lid jen se vláčí v staletém už hoři.

Aby zkřísil národ sesláblý a chorý,zhojil jemu rány, jež má s Bílé hory.

Slyš - hlas temný venku: „Čas je na půlnoční,zbožný zástup čeká - oběť velkou počni!“

‚Neslyšel jsem posud zvonů píseň slavnou -‘„Ó, pojď, prosím tebe, v kapli starodávnou!“

Zněl ten hlas tak tklivě jako hudba jemná,jako s nebes výše, jako z hrobu temna.

Knězovy již kroky černou chodbou duní - -aj, vždyť v kapli zář je jako na výsluní!

V sněhozářném plášti Karel sám v ní klečí,biskupové,páni jemu pozdálečí.

Rytířové šedí v přepodivné zbroji,jaká v kobách hradních zrezavělá stojí.

Hluboce se kloní hlavy holé mnichů -dál pak temno lidí bledých v nočním tichu.

Veleba tu dýše… Teď dva mládci svěžíužaslého kmeta strojí v roucho kněží.

Čaruplné zvuky ze zvonků se linou,jak když první tlukot zazní doubravinou.

Na oltáři zlatém světla sama zplála,a počíná oběť Páně neskonalá.

Povznesly se všecky hlavy v bílé plísni,karlšteinská kaple rozchvěla se písní.

Starodávných zpěvů hlahol velký, měkkýrozvlnil se klenbou nejčistšími vděky.

Mocně, jak by hrad se třásl od základu,jak by celý národ v těžkém zalkal pádu.

Jak by v celé zemi temna starých borůšuměla až z hlubin v tajuplném choru.

A zas jak by v šerém podblanickém rovupohrobená sláva ožívala znovu.

Chvělo se v té písni všecko dlouhé hoře,které v Čechách zbylo po zlé Bílé hoře…

Vetché ruce svoje plebán k nebi vzpíná,duchem zří tam úsměv Boha Hospodina.

Slzý démant Pánu v řase bílé visí,světlá ruka žehná - národ chorý křísí;

„Slyším vaše žaly, písně vaší steny,nezahyne nikdy lid váš vyvolený!“ - -

Dokonána oběť - píseň v šeru zmírá…světla mžikem zhasla, kolem tma je čirá.

Na věži však zvony právě hudbou slavnouna „půlnoční“ zvoní v kapli starodávnou…

(Osvěta 1884.)