Starý otec

Náš tatíček - Bůh ho živ!na nás vždycky myslel dřív,na chleba nám másla přidal,sám jen suché kůrky jídal.

Náš tatíček veseleprvní skočil s postele,oral, kopal, hroudy třískal,ani slovem nezastýskal.

V podvečerní hodiněvšecky nás měl na klíně,u sebe nás v noci choval,duchnu pořád přitahoval.

Teď jsou děti tu a tam,tatíček tam zůstal sám -hlava se mu klepe, točí,vlhké jsou ty staré oči.

Všem nám pomoh’ do světa -teď, když hlava prokvětá,po stavení chodí, sedá,staré časy pořád hledá.

A ta hlava šediváaž sem k nám se zadívá - -Tatíčku náš, v širém světězda ty děti naleznete?

„Jde to těžko, ale zaspřece vidím každé z vás,jenže všichni jste tak malí,jak jste doma bývávali.

V noci černé na lůžkuohmatávám podušku,ale žádná, žádná neníhlavička tu k nalezení!

Ráno nikdo dokolao krajíček nevolá - -Děti moje, děti zlaté,zda na tátu vzpomínáte?“

(Lublani 1896.)