Svadlé upomínky

Co chceš mi, kvítku zapomněný,jsi tajuplná vzpomínka?Co chceš tu, kdes byl utržený,sem zahnut v knihu zlehýnka?

Měj, vězni, svobodu svou zase,fantome křehký, setlelý,když v knihu dán byl’s, v onom časebyl truchliv jsem či veselý?

Zda ruka, jež utrhla tebekdes u lesa, kde voní stráň,můž’ tisknuta být, v lásky nebelze podati jí ještě dlaň?

Ó stíne květu, v něze klamnétvůj vybledlý zrak modravýtak upřeně se dívá na mnejak strápen by a slzavý.

V své minulosti darmo bloudím,v dny minulé se nořím zasa darmo před zrak duše loudím,kdy utrh jsem té, zašlý čas.

Však darmo! V upomínky tůněse hroužím, ó kéž zazářítvůj lesk a vzplane tvoje vůněna zapomnění oltáři!

Ó vůně žitím rozptýlené,vzpomínky, zapomnění plen,v tom kvítku buďte usmířené,mně odpustiž, kdo zapomněn!