Tři dcery

Měltě tatíček tři dcery,všecky na vydaj byly.

Nejstarší jak vydával,tři sta tolarů s ňu dával:

»Budeš mě, cero, živiti,jak nebudu mocť robiti?«

»Budu, tatíčku, toť budu,do vaší smrti, dá-li Bůh.«

Jak tu prostřední vydával,dvě sta tolarů s ňu dával:

»Budeš mě, cero, živiti,jak nebudu mocť robiti?«

»Budu tatíčku, toť budu,do vaší smrti, dá-li Bůh.«

Dy tu nejmladší vydával,holé stěny jí věnoval:

»Budeš mě, cero, živiti,jak nebudu mocť robiti?»

»Budu tatíčku, toť budu,do vaší smrti, dá-li Bůh.«

Neminulo sedym roků,šel tatíček v slabém kroku.

A šel najprv k svej Věrušce,k svojí nejstarší cerušce:

»Budeš mne, dcero, chovati?Já už nemožu dělati.«

Ona do komůrky vešla,starý provaz odtaď nesla:

»Dyž nemožete dělati,dite se do lesa věšati.«

Vzal hůlečku a zaplakal:»Čeho jsem se já dočakal!

Vzal hůlečku, šel ze dveří,šel ku svej prostřední dceři.

»Budeš-li mě ty chovati,dy už nemožu dělati?«

Ona do komůrky vešla,starý sotorek přinesla:

»Dy nemožete dělati,dite si chleba žebrati.«

Vzal hůlečku a zaplakal:»Čeho jsem se též dočakal!«

A šel k tej nejmladší ceřia vcházel v strachu do dveří.

»Budeš-li mě včil chovati,dy já nemožu dělati?«

Ona do komůrky vešla,pěkný koláč mu donesla:

»Tu máte, tatíčku, jezte,moje děti mně kolibte.«

»Cerko, cerko moja milá,tebe jsem najvěc trestával,včil u tebe milosť dostal.«

»Dobře jste to mně dělali,že jste mne z mladu trestali.«