Legenda

Raymonda Lulla legendu jsem čet’,kde nevím; jednou krásnou ženu zhlíd’,k ní zaplál láskou, ztratil srdce klida šťastný život jeho zkalen hned.

Jak Faust opustil tmavé cesty věd,vřel plamen jeho, bouřil jeho citaž dívka, jeho kdy už měla být,prs odkryla, jejž hnusný hlodal vřed.

Ó vášně zrcadla, jezera azurová,dno vaše plaza nečistého chová,andělé illusí, démoni s tělem žen.

Vy Kirky, Sireny, jak truchlivý jest denkdy, našich lásek vyhojit nám jedy,nám duší svojich ukážete vředy!