Jitro

Já revoluce čet’ jsem hrůzyplné děje:já viděl, celý svět jak v zoufalý boj spěje,v boj, pole krvavé jejž rozhoduje,kde otce, vladaře, své syny střílí každý,kde národy a bratři, volnost bratrovraždysi s velkým křikem vyžadují.

A oči zvednul jsem — vše tiché, jasné bylo,po nebes nesměrném azuru rozpustilokol slunce svůj vlas zlataplný,ni vánek z daleka se neodvážil vátia jasnost oblohy se zdála tiše spátive průzračnosti vlny.