Neapole

Cesta do Itálie — Matěj Milota Zdirad Polák

V dolí jarokrásném Parthenope slavnáStředomořem krásné sukně stříbří lem.Z obou stran ji vroubí okolina bavná,Kam ní oko vede, rájem všudy jdem;Nebe utěšenou mírností nás baví,Vesnou přirozenost věčnou zde se slaví.

Tvorná moc-li oko po východu vodí,Kde své čelo k nebi zhoubný Vezuv pne,Tam se čarodějná šťáva sladká rodí,Sotvaže se rejček keře z jara tkne.Tu se v okoralém proudu žene láva.Vedle přelahodné fíky stromec dává.

Ze strašlivé hory hrudná vede cestaMezi smutné pouště, v lávné doliny.Spodem ve tmách mají pohřbená tři městaPěkní vinohradové a roviny,Zatím obr Taurus Sorrentinské horyV řetěz dálný váže se městy a s dvory.

Posillip své krouží rozmanité sadyNa západní straně do půlměsíce.Sem tam z roštin čerstvých pnou se letohradyCelý okruh zdá se jedna vinice;Na vrchu, kde tichost milou činí chvíli,Z tvrze staré vějí praporcové bílí.

Nad jeskyní tmavou, skála kde se věží,Tu se hroznorodný hustě keří les;V stínu jeho Virgil pochovaný leží,Kolem hrobu jeho ptactvo vede ples;Nad ním vzhůru bobek v švihlém vzrůstu pne se,V koruně mu stálé letorosti nese.

V čele města slavné moře oko spatříVlny různé kroužit přes svou modřinu.V dálenině, kde se nebe s vodou bratří,Korunuje ostrov Capri hladinu.Tisíc lodí moře rybohojné kreje,Větřík s praporečky hrdých želez chvěje.

Mnoho slavných chrámů k nebi žene báněS vyklenutím smělým plné mramoru.Nejkrásnější nese vomerovská stráněNa cestě, jenž k tvrzi vede na horu.Množství pyšných zámků po náměstích najdem,Hlahol stotisíců víří, kam jen zajdem.