Bach

Já věřím, duše tvoje v roztouženíže stoupá k Soudci světa a jej zkojí;on nenechá mřít srdce naše v boji,jdeť za hříchem vždy božské odpuštění.

Krev, která tekla dvě stě tet, se pěníbez vyčerpání s kříže v stálém zdroji,ty sebral’s ji, na hřeby nohou dvojíty’s odvážil se vtisknout políbení.

Ó mistře! Půjdu za tvou vírou prostou,i pro mne z krve Krista růže rostou,syn jeho smrti, doufám v jeho slávu.

Kéž hudba nese k nebi naše lkání,vždyť v Krista slitovníka lidském hávuBůh v člověčenstvu trpí bez ustání.