Čechy (Jahn)

Jaká to nezbádaná zema jaký divný její řád,jak by kdos určil její los,živelným že tu odbojemv klínu těch lesů, nížin, ladpo věky musí vříti cos,věčně střídat zdvih a pád.

Myšlenky tady doutnalypo celá šerá století,jakoby v troudu uspány:rázem však s vichru přívalyzápalná jiskra přeletía jako požár přes lányplamen se šiří v zápětí.

Věky tu byly rdousenysvoboda, právo, mrav i čest.Ve mžiku horce podnícenboj se tu zvířil plamenný,k odvetám nutě bdělou pěst —ale jak záhy, druhý denvítězná vadla ratolest.

V krvi se brodí Evropa,svět nezřel toho turnaje —tady však ticho, pláč a vzdechpod hrubou pěstí pochopa.Smrt se už béře do kraje —v tom jako zázrak lány Čechsvobody píseň zavlaje.

Za věk tu bude zase takstřídat se boj — klid, noc a svit,jak určil temný losu taj.Po slunci hned zas přijde mrak,žhavý blesk bude v dusno bít:vždyť tu byl sopek, moří kraj —věčně tu musí hřmět a vřít…