Díl druhý — Kapitola šedesátá osmá

Lásko, uvážím-li kruté žaly,Které snáším mocí tvou,Kvapím sám za smrtí svou,By tím strasti moje za své vzaly.

Když však již již zdvihám kroku svéhoV moři bolův k přístavu,Cítím opět zotavu,Žití vzplane, nevykročím z něho.

Tak mě život v náruč smrti vodí,Smrt zas k žití popudu;Jaká zvláštnost osudu,Jenž i smrt i život ve mně plodí!