Díl druhý — Kapitola dvanáctá

Polož, velitelko, cíl mi činů,Jenž s Tvou vůlí šlechetnou se shoduje;Mysl má se věrně vždy mu věnuje,Aniž budu kdy mít z čeho vinu.

Chceš-li na cestách ať trudně zhynu,Veliž mi, a hned se smrti zasvětím;Chceš-li, způsobem ať nezvyklým cos dím,Mluvou lásky ti to porozvinu.

K činům živly na odpor mám v sobě:Měkkost vosku s diamantu tvrdostí,Duši řádem lásky smírnou k Tobě!Potěš, oblaž srdce mé svou něžností,Vryj a vštěp mi vůli svou v té době;Přísahám, že zachovám ji s věrností!