Díl druhý — Kapitola padesátá sedmá

Poslyš, neblahý rytíři,Zadrž trochu udidlaOstny netýraje bokSvému vychrtlému oři.Nevěrníče neutíkášPřed divokým hádětem,Brž před krotkým jehnětem,Jež od bravu zabloudilo.Věziž, hrůzná stvůro, že jsiDívku klamal sličnější,Než ji v skalí DianaAneb Venus zřela v hájích.Tys ukrutný Viren, prchající Eneáš;Čert tě doprovázej, jehož podobu i máš!

V drápech rukou svých unášíš,Bohaprázdný lupiči,Srdce skromné děvici,Anaž láskou zahořela.Taktéž tré jsi vzal mi čepců,Podvazky jsi dva mi sňalS lýtek rovných mramoruMezi strakatými kámy.Dva tisíce odcizil jsiVzdechů, jež by ohněm svýmZžhaly Trojí tolikéž,Kdyby dvé jich tisíc bylo.Tys ukrutný Viren, prchající Eneáš;Čert tě doprovázej, jehož podobu i máš!

Zbrojnoš Sancho srdce mějižZpurné tak a zatvrdlé,Že se nikdy nezbavíDulcinea okouzlení.Za spáchané viny nechť těKruté tresty stíhají,Jimiž často na zemiPrávem zplácejí se hříchy.Příhody tvé nejpěknějšíProměňte se v nehody,Zábavy tvé v pouhé sny,Jisté skutky v pozabudky,Tys ukrutný Viren, prchající Eneáš;Čert tě doprovázej, jehož podobu i máš!

Nevěrnictví tvé buď známoOd Sevilly k Marcheně,Od Granady do Loje,Za Londýn a za Anglii.V karty-li kdy budeš hráti,Krále, do sta, mariáš,Panáka nechť nepoznáš,Touše nechť ni okem nezříš.Kuří řezaje si okaProudem krev nechť proléváš,V zubech-li se poštouráš,Stoličky si všecky vyvrať.Tys ukrutný Viren, prchající Eneáš;Čert tě doprovázej, jehož podobu i máš!