Díl první — Kapitola čtyřicátá třetí

Já jsem smutný plavec láskyA hlubokým mořem jejímVesluju bez vší naděje,Že kdy přístavu dosáhnu.

Při té plavbě jednu hvězduZdaleka se vidím svítit,Spanilejší a jasnější,Než jich viděl Palinurus.

Nevím, kam ona mne vedeA tak pluju pomatenýS duší do ní pohrouženouNeustále, s lhostejností.

Nepřístupnost nepovolná,Stydlivost neobyčejnáJsou mraky, jež mi ji kryjou,Když ji oko nejvíc hledá.

O jasná a krásná hvězdo!Světlo tvé jest moje blahoJakmile ty pro mne zajdeš,Nastane mi smrti chvíle.

Sladká naděje ty moje,Jenžto přese všecky překážky a hrázeŘídíš pevné kroky svojePo zvolené, nastoupené dráze,Nedej nijak se tím lekatVidouc smrt za každým krokem čekat.

Nikdy nedostalo posudSlávy, vítězství se nečinnosti,Aniž potkal šťastný osudTy, jenž ve lhostejné ochablostiOsudu se podrobili,Zmužilosti, smyslů všech pozbyli.

Láska dary svoje drazeProdává — to vůbec dokázáno —Avšak za to třikrát blazeTomu, jemuž posléz jich dopřáno;A, jak obyčejně bývá,Co lacino, to ceny nemívá.

Lásky vytrvalá pílePřemohla již často nemožnosti,A tak i já proti sílePřekážek a velkých obtížnostíSměle troufám soběŽe dosáhnu nebe v šťastné době.