Díl první — Kapitola dvacátá šestá

Co zde kolem vyrůstáte,Stromy, keře, byliny,Pnete se a zelenáteK okrase té doliny,Nech teď žel můj posloucháte.Bol můj ať vás tu nesouží,Byť i strašný, hrozný dost;K vašíť slávě to poslouží,Že vám zde Don Quijote toužíDulciney vzdálenostTam v Tobosu!

Na tom místě nejhodnějšíZ milovníků všech se skryl,Pro slečnu svou nejsličnějšíV žalosti a smutku nyl;Nevinně v té pusté skrejšiJej tu láska krutě souží,Ach ten nelítostný host!Tu z jeho slz plno louží;Don Quijote zde bolně toužíDulciney vzdálenostTam v Tobosu.

Dobrodružství jenž zde hledalV těchto tvrdých skalinách,S těžkým srdcem tu usedalV skalách těch a roklinách;S neštěstím se, chudák, shledal,Zde mu láska srdce ouží,A užírá zoufalost,Zde se v krutý bol pohrouží,Zde Don Quijote těžce toužíDulciney vzdálenostTam v Tobosu.