Návrat (Theer)

Tak hleděla jsi k západu, jakobys chtěla sluncesi k zemi znovu zavolat a neodvážila se…

Teď ještě chvíli naslouchat, jak večer v stromech kvílí,zda zcela jistě mrtvo vše, pro co jsme kdysi žili,

a pak se vrátit do vily, kde lampu rozžehnemea s lampou všechny vzpomínky, ty úsměvné a sněné,

a zase všechno zhasneme a v smutku navečerase zase sebe nedotknem jak předvčírem, jak včera.

Po celou noc pak, nadarmo, svých očí ptát se budem,kdy naše ústa zakřičí o citu vyhynulém,

kdy vzkřiknou slovo znaveni, znaveni vším, i lží,znaveni láskou, znaveni snem, znaveni choři, mdlí.